Domov je domov

Domov je domov

Jsem tady doma. Tady, ve stejné zemi jako vy, dost možná ve stejně tuctovém a nijak se nevymykajícím městě, jako je to vaše, v domě, jaký hravě přehlédnete prostě proto, že je také docela obyčejný, nijak nevybočující z průměru. Žiji tu úplně stejně jako vy, jen možná poněkud jiným stylem, možná poněkud lépe a možná také o něco hůře, co se ekonomických podmínek týká, než vy. Ale jsme na tom přece jenom víceméně stejně.

kamenné chatrče

Alespoň tedy pokud to srovnám s mým „druhým domovem“.

Oním mým druhým domovem je Jižní Afrika. Země, která je nám v mnoha ohledech na hony vzdálená. V přeneseném i nepřeneseném smyslu toho slova.

Oč je jenom ona země jiná! Jsou tam – jen tak namátkou – vesměs daleko chudší, ale současně i daleko přátelštější lidé, jsou tam lidé, jež byste až na jazyk od našinců nerozeznali, stejně jako ti, u kterých už na první pohled poznáte, že o našince nejde. Jedni tam žijí docela jako my, jiní naopak stylem, jakému by našinec jen stěží přivykl, někteří se tam mají, zatímco jiní mají… řekněme hezky česky velké kulové.
chatrče chudých

A když tam potkáváte černochy, ty úplně chudé stejně jako ty alespoň v tamních poměrech relativně za vodou, čímž míním dejme tomu různé prodejce, personál ubytovacích zařízení, hlídače, dělníky, popeláře a podobné, a když se s těmito trochu sblížíte, což vesměs není žádný větší problém, dojde nejednou i na to, co byste od takových čekali a nakonec vlastně ani nečekali.

Slyšíte z úst takových často to, jak se tam nemají. Protože ty jejich mzdy, zpravidla se pohybující někde v oblasti toho, co dostává na sociálních dávkách našinec, jenž je dlouhodobě nezaměstnaný, ale nechá se umluvit aspoň na nějaké ty veřejně prospěšné práce, logicky nestačí k tomu, aby si žili nad poměry; zejména když nejednou mají kopu dětí a zdaleka ne všichni z rodiny mají nějaký ten příjem.

Takoví lidé vesměs „znají“ Evropu. Ovšem znají ji tak, jak se dá vcelku logicky předpokládat. Vědí, že u nás se máme mnohem lépe než oni. Máme práci a spoustu peněz a žijeme si jako v ráji. Takový jejich názor je vlastně logický – vesměs nikdy nikde nebyli a vidí-li Evropana, pak jedině toho, jenž si může dovolit utratit hříšné peníze za letenku a slušné bydlení. Naše chudáky nevidí.
malý afričan

A tak se nejednou prořeknou. Že by strašně chtěli do Evropy. Aby si tady u nás sehnali práci a měli se tak skvěle jako my. Neuvažují o sociálních dávkách, onom našem bezpracném zisku, prostě proto, že je vesměs neznají.

Chtějí k nám.

Ovšem… Stačí jim říci třeba to, že se u nás s našinci stěží domluví, že tu nejsme stavění na velké rodiny a spousty času trávené ve velkém kruhu přátel, stačí jim říci, že se u nás neusmíváme tolik jako oni, i když k tomu máme daleko více příležitostí, stačí jim říci třeba i jenom to, jak u nás vypadá roční období zvané zima.

Tak málo stačí a… ztrácejí o Evropu zájem. Už sem nechtějí. Protože za tohle jim ty naše „velké peníze“ nestojí. To raději budou chudí mezi svými. Tam na dalekém jihu, kde je jejich domov.

Domov je domov
4 (80%)2